Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radost z jídla – Nejen makrobiotika očima lékaře a pacienta

Mudr. Vladimíra Strnadelová, Jan Zerzán


…aneb něco málo o „bibli“ českých makrobiotiků

Radost z jídla je jakousi biblí české makrobiotiky. O její oblíbenosti svědčí i to, radost-z-jidla.jpgže nedávno vyšla už v šestém, doplněném vydání.

První část knihy je výstižně pojmenovaná „Nejen jídlem živ je člověk“. Autoři uvádějí čtenáře do problematiky zdravého životního stylu, který je založen na kvalitní stravě, dostatku pohybu a vyrovnané psychice. To je podle nich základ pro prevenci a případně léčbu řady onemocnění, včetně těch chronických. Svá tvrzení zakládají na východní medicíně, i když připouštějí i použití medicíny západní v případě, kdy už alternativní léčba nestačí. V první části jsou vysvětleny základní pojmy, se kterými makrobiotika operuje – dvě síly jin a jang, které tvoří dva protiklady, navzájem se ovlivňují, doplňují a společně vytvářejí jeden celek; dále energie čchi a akupunkturní dráhy. K aktivaci akupunkturních drah slouží orgánová sestava cviků, která je na několika stránkách detailně popsaná a nakreslená, takže si ji můžete každý den sami zacvičit.

 

„Hippokrates – Kéž je vaše jídlo vaším lékem“

Druhá část knihy, „Láska prochází žaludkem“ se věnuje naší stravě, a to z mnoha pohledů. V úvodu je moc pěkně rozebrán význam jednotlivých živin, sacharidů, tuků, bílkovin, ale i vitaminů, minerálů, enzymů a vody. Následuje pro nováčky v makrobiotice důležité rozdělení potravin a jejich tepelných úprav z hlediska jin-jang. Zajímavá je kapitola o kyselých a zásaditých potravinách. Tato tematika se dnes rozebírá snad v každé odborné i populárně-naučné publikaci nejen o makrobiotice. Každou podkapitolu v této části knihy doprovázejí ukázkové recepty. Knížka ale není míněna primárně jako kuchařka, proto je vždy uvedeno jen několik ukázkových receptů včetně návodu, jak daný recept nebo postup obměňovat. Přiložen je i vzorový jídelníček na typický jarní, letní, podzimní a zimní den.

 

„Vše, co jíme, co děláme a v co věříme, ovlivňuje zpětně naše zdraví, štěstí a náš život.“

Poslední část knihy je věnována častým onemocněním a jejich prevenci a léčbě. I když makrobiotika staví na celozrnných obilovinách a na makrobiotickém talíři téměř denně najdeme špaldu, ječmen, žito, často i kuskus a celozrnné těstoviny, v knížce je vysvětleno, jaký negativní dopad může mít lepek na naše zdraví, a to nejen u celiaků. Bohužel je zde celiakie zaměňována s alergií na lepek. Kromě celiakie se autoři zabývají výživou při onemocnění diabetem a rakovinou, při alergiích a plísňových onemocněních. Hlavním poselstvím knihy je, že nejlepší prevence nemocí je správně jíst, mít dostatek pohybu a klidnou mysl.

 

Co se mi na knížce líbí

Těžko se mi odděluje to, co se mi líbí a nelíbí na této knížce a na makrobiotice jako takové, pokusím se ale soustředit jen na knížku.

- člověk má uzpůsobit svůj jídelníček přírodě a respektovat roční období. V létě by měla převažovat zelenina syrová a jen krátce tepelně upravená, v zimě se zelenina naopak vaří déle, používá se hlavně kořenová a kulatá zelenina, může se víc solit a používat víc tuků

- autoři kladou důraz na pestrost jídelníčku, vytváření stále nových kombinace a hraní si i s krájením, střídání krájení na kostičky, plátky, nudličky atd.

- doporučuje se používat jen dva až tři druhy zeleniny do jednoho jídla, nepřekombinovávat

- jídlo má na talíři i hezky vypadat, být barevné a hezky upravené

- v knížce je uvedený slovníček surovin běžných pro makrobiotické vaření (miso, tamari, shoyu, umeocet, kysané zelí, tofu, Caro, karob, špaldová mouka, sladovit, agar-agar, povidla, umeboshi, gomasio…) včetně vysvětlení, co je která surovina zač

- důraz na zdraví střevní mikroflóry

- do řady sladkých receptů se používají celá zrna – např. uvařená rýže, jáhly, pohanka

 

Co se mi na knížce nelíbí

- moc mi nesedl jazyk, jakým je knížka napsána, na můj vkus je takový straší a usedlejší, věřím, že by stálo za to ho trochu oživit

- téměř ve všech receptech se přidává umeocet nebo kysané zelí, takže všechna jídla chutnají kysele (makrobiotika to obhajuje tím, že kyselá chuť je dobrá pro naše játra)

- zahušťuje se výhradně škrobem – kukuřičným, kuzu nebo maizenou; osobně bych se klonila k celozrnným moukám, například rýžové, pohankové nebo čirokové

- u receptů mi chybějí fotografie

- sladké recepty jsou pro bezlepkovou dietu až na několik málo výjimek nepoužitelné, protože se téměř ve všech používá špaldová mouka

- k „pocukrování“ moučníků používají sušené sojové mléko (typu Zajíc nebo Sojadrink), která jsou svým složením snad horší (a kaloričtější) než obyčejný cukr

- celiakie je zaměňována s alergií na lepek

 

A několik tvrzení autorů, se kterými rozhodně nesouhlasím:

- stolice obsahuje 80 % odumřelých mikroorganismů a jen 20 % nestrávené potravy – ač je pravda, že stolice obsahuje pro většinu lidí překvapivé množství bakteriální biomasy, podle posledních studií je to kolem 25-54 %, přesný obsah záleží na řadě faktorů, jako je naše strava, hmotnost, zdravotní stav atd.

- autoři vaří rýži v papiňáku 40 minut a pohanku v běžném hrnci 20 minut. Za tu dobu se zničí řada prospěšných látek

- tvrdí, že šedý povlak na čokoládě je plíseň – dle odborníků se tento povlak nazývá výkvět, může být dvojího druhu, tukový (způsobený výrobou) a cukrový (způsobený skladováním), ani jeden ale není nebezpečný a čokoládu lze bez problémů sníst

- tvrdí, že ovoce plesnivé na povrchu je možné okrájet a sníst, že nebezpečné jsou plísně hlavně na potravinách obsahujících tuk (např. plesniví-li jablka zevnitř kolem semínek)

- pronikání škodlivin z potravy přes hematoencefalickou bariéru do mozku způsobuje Downův syndrom – Downův syndrom je podmíněn geneticky, jedná se o trisomii chromosomu, obvykle vzniká ještě před početím nebo v době početí a na další výživě nezáleží

 

Další komentáře

- autoři nelpí na všech zásadách ortodoxních makrobiotiků, např. v některých receptech používá vejce nebo alespoň bílek, případně banán

- ztotožňuji se s autorkou v názoru, že lidé dnes přijímají nadbytek bílkovin. A nemusí jít jen o maso. V knížce je jako příklad uvedena oblíbená česká kombinace fazolí s párkem a čočky s vejci (já ještě dodám hrách s uzeným nebo vejce se slaninou nebo šunkou)

 

Závěrem

Knížka udává ucelený pohled na makrobiotiku a učení „východu“ přenesené do podmínek „západu“. Určitě stojí za přečtení a za zvážení, jestli se makrobiotikou alespoň trochu neinspirovat. Nicméně všechna tvrzení bych nebrala jako dogma a sledovala hlavně potřeby vlastního těla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Velmi dobrá recenze

(Marie, 9. 9. 2020 9:11)

Děkuji za přínosnou recenzi knihy.