Stravování mimo domov

Brzy po nasazení jakékoli diety budete stát před problémem, čím se nakrmit, když zrovna nejste doma. Ať už se jedná o svačiny či obědy do školy/práce, nejrůznější oslavy, návštěvy restaurací či cestování, dietář musí vždy myslet dopředu a zajstit si odpovídající stravu. Vždy jsem ráda cestovala a nasazením diety jsem na tom nechtěla nic měnit. Postupem času jsem zjistila, že to vlastně není takový problém, a že všude se dá domluvit, člověk jen musí projevit snahu a občas trochu ustoupit ze svých standardů (moc si nevymýšlet a být rád, že mu dají něco vyhovujícího dietě ).

Osvědčilo se mi mít s sebou vždy nějakou pohotovostní svačinu, obvykle mám v batůžku či kabelce bezlepkovou müsli tyčinku (např. pomerančová Fit), rýžové raciolky nebo ovoce.

Obědy si připravuji doma a v práci ohřívám v mikrovlnce. Další možností je zkusit se domluvit na bezlepkovém nebo bezmléčném vaření přímo ve školní nebo závodní jídelně, někde jsou ochotní a vyjdou vstříc, někde ne. Takové stravování může být i nebezpečné, nikdy nevíte, jestli jsou připravená jídla skutečně bezlepková (stačí přidat lepkový bujon, koření, ale i použít neumytou vařečku). Zde opravdu záleží na dohodě a důvěře.

Velkým problémem bývají rauty a větší oslavy, i když je tam obvykle něco, co dietě vyhovuje (minimálně zelenina), často dochází ke kontaminaci, jak se hosté sami obsluhují. Je proto lepší domluvit se s obsluhou a nechat si nandat jídlo stranou. Po několika letech se už rodina i přátelé naučili, co moje dieta obnáší, a často mě překvapí nějakou specialitkou, ať už kupovanou nebo vlastní výroby (naposledy např. polentový dort s ovocem a želé od kamarádky ). Opět, pokud se na takovou akci chystám, pro jistotu přibalím nějaké jídlo s sebou, minimálně rýžové chlebíčky.