Mudr. William R. Davis
Kniha amerického kardiologa Williama Davise Život bez pšenice je rozsáhlým pojednáním o tom, proč by člověk měl ze svého jídelníčku vyřadit nejen pšenici, ale i další zdroje sacharidů. Autor je místy až fanatický a za bezpšeničnou dietu bojuje na více jak 300 stránkách knihy opravdu urputně. V odborné části cituje přes 250 původních publikací a studií. Kromě toho přikládá i mnoho příkladů případových studií se své vlastní lékařské praxe.
V první části knihy se autor zabývá historií pšenice a její genetickou úpravou v posledních desetiletích. Dále rozebírá detailně složení pšenice a vliv jednotlivých složek na lidské zdraví.
Druhá, hlavní část knihy je nazvána Pšenice a její destruktivní vliv na zdraví od hlavy až k patě. Autor zde v jednotlivých kapitolách probírá vliv pšenice na nejrůznější aspekty lidského zdraví, od vlivu na trávicí trakt, přes diabetes a kožní problémy až po nervové poruchy.
Devět desetin knihy představuje jeden souvislý útok na pšenici. O to větší je čtenářovo překvapení, když v poslední části knihy, vlastně na několika posledních stránkách, přijde autor s tvrzením, že pokud chce být člověk zdravý, netrpět nadváhou, cukrovkou, únavou či nervovými poruchami, musí vysadit nejen pšenici, ale i ostatní zdroje sacharidů (škroby, kukuřici, další obilniny a pseudoobilniny, luštěniny, velké porce ovoce…). Povoluje jen velmi malé porce sacharidových příloh (1/4 hrnku) a doporučuje soustředit se na bílkoviny a zdravé tuky a založit jídelníček na mase, vejcích, sýrech a zelenině. Tento zvrat, přicházející opravdu až v samém závěru, se mi zdá velmi nefér vůči čtenáři, který se během čtení může smířit s bezpšeničnou dietou a začít přemýšlet o úpravě svého jídelníčku, a nakonec je postaven před mnohem radikálnější závěr – vypustit nejen pšenici, ale i většinu sacharidů. V knize je přiložen i vzorový jídelníček na první týden.
Za zmínku stojí epilog, kde autor vyzdvihuje otázku pšenice a třetího světa. Američan či Evropan se mohou rozhodnout v zájmu svého zdraví pšenici z jídelníčku vypustit, ale u lidí z nejchudších oblastí světa tato možnost nepřipadá v úvahu. U nich bohužel stále převažuje otázka uživení se nad otázkou možných zdravotních komplikací.
Kniha je doplněna o dvě přílohy: Kde všude je schovaná pšenice a lepek a Zdravé recepty. V této poslední sekci autor uvádí tři desítky receptů, všechny postavené na mase, vejcích, sýrech a ořeších.
Co se mi na knížce líbí?
- citace původních zdrojů, odborných článků a studií
- souhlasím s autorem v tvrzení, že dnešní problémy s trávením pšenice jsou způsobeny tím, že pšenice je geneticky pozměněná a velmi vzdálená té pšenici, kterou lidé jedli v minulosti
Co se mi na knížce nelíbí?
- zvrat v doporučované dietě na samém konci knihy – čtenář si celou dobu myslí, že stačí vypustit pšenici
- autor tvrdí, že problémy s nadváhou u Američanů nezpůsobuje tuk, cukr ani nástup internetu, ale pšenice – pravděpodobně také, ale troufám si tvrdit, že tuk i cukr hrají neméně podstatnou roli
- autor je místy až fanatický a často se opakuje
Závěrem
Autor pojal knížku jako vědeckou práci, uvádí řadu citací, ale podle mého názoru je i přesto příliš tendenční. Věřím, že řadě jeho pacientů taková dieta pomůže už jen proto, že změní stravovací návyky a začnou o jídle přemýšlet jinak, ale já se s jeho závěry příliš neztotožňuji. Myslím, že jsme každý jiný, reagujeme jinak na různé typy komplexních sacharidů, a nemůžeme na všechny napasovat jednu dietu. Nicméně souhlasím s tím, že i řadě neceliaků vysazení pšenice či lepku může pomoci od nejrůznějších zdravotních problémů.
Knihu vydalo v roce 2013 nakladatelství Jota. Pro čtenáře, kteří se rozhodnou tuto nízkosacharidovou dietu vyzkoušet, napsal autor i kuchařku Život bez pšenice: 30minutová kuchařka.
